NOVÝ BLOG O FALCOVI –

NOVÝ BLOG O FALCOVI - Největší česká neoficiální stránka a báze dat a informací o nejslavnějším rakouském zpěváku FALCOVI (určeno pro prohlížeč Mozila Firefox)

 http://www.falco-de-groove.de  http://www.falco-fr.com/  http://www.falco.at  http://www.falcofanclub-berlin.de  http://www.falco.de.gg /  http://www.falcollection.at  http://www.falcoderfilm.de/  http://www.conny.at/ http://www.falcoworld.net/
 http://www.falco-forum.de.gg/ http://www.falco4ever.de/ 
http://www.falco-alive.ch/ 
http://falcorussia.ru/ 
http://too-emotional.de/
http://falco.zanzaa.at/

 http://www.razyboard.com/system/morethread-a-brand-new-fan-falcofans-354773-1126097-0.html  http://www.best-of-80s.de/80er-80s-deutsch-german/2359-falco-jeanny-part-3-a.html

FALCO IST NIE GESTORBEN, ER LEBT WEITER IN UNSEREN HERZEN.

FALCO INTERNATIONAL AIRPORT
ROCK AND ROLL HALL OF FAME ROCK AND ROLL HALL OF FAME

Ahoj, Falco-fanoušci a čtenáři blogu ! Blog o Falcovi je momentálně v rekonstrukci a je doplňován formou archívu. V této liště se dozvíte o nových článcích, kam, tedy do které rubriky byly jednotlivé články doplněny. Momentálně na programu: Falco restaurant v New Yorku a Práter - Falcova figurina. Na návštěvu vás zve Webmasterin Dagmara/Falco1957

Die Biografie - Lesung - 1. Kapitel - Musik liegt in der Luft

Datum: 10. 4. 2009 22.24 | Autor: Falco1957 | 1482× | Kategorie: P.Lanz - Die Biografie | Komentáře: 0
Die Biografie - Hörbuch
SMUDO
 
 
 
 


Falco_bio

 

 

DIE BIOGRAFIE - LESUNG

KAPITEL 1 - MUSIK LIEGT IN DER LUFT

(gelesen von SMUDO)

DIE BIOGRAFIE - ČETBA

KAPITOLA 1 - VE VZDUCHU JE HUDBA

(čte SMUDO)

DREH DICH NICHT UM - OH, OH, OH

DER KOMMISSAR GEHT UM- OH, OH, OH

NEOTÁČEJ SE - OH, OH, OH

KOMISAŘ TU OBCHÁZÍ - OH, OH, OH


Falco - Augen

 

Nichts wünschte sich Maria Hölzel so sehr wie dieses Baby.

Aber es hatte lange Zeit ganz den Anschein, als würde sie es nicht bekommen können. „Mir ist es", sagte Maria Hölzel, „vom vierten, fünften Tag der Schwangerschaft an schon furchtbar echlecht ergangen. Mir war immer schrecklich übel und ich hatte ziemliche Schmerzen."

Nic si nepřála Maria Hölzel tak moc, jako toto děťátko. Dlouho to ale vypadalo, že ho nebude mít. Maria Hölzel k tomu říká: „Od čtvrtého, pátého dne těhotenství se mi vedlo hrozně zle. Bylo mi pořád hrozně špatně a měla jsem velké bolesti."

Damals arbeitete sie als Geschäftsführerin einer Filiale der „Habsburger"-Wäscherei im 14. Bezirk in Wien. All die hochfliegenden Karriere-Pläne ihres Mannes Alois Hölzel platzten in den Kriegsjahren wie sine Seifenblase. Als Kind kam er zur Hitlerjugend und als Halbwüchsiger, nicht mehr als 15 Jahre alt, bekam et für die letzten Kriegstage eine Waffe in die Hand gedrückt, um - gemeinsam mit anderen Halbwüchsigen - als letztes Aufgebot Deutschland zu verteidigen. Danach blieb keine Zeit für Schule und Studium, Alois Hölzel erwies sich zwar als technisch äußerst begabt, aber seine Eltern starben Ende der 40er-Jahre, und er musste danach trachten, möglichst schnell Geld zu verdienen.

Pracovala tehdy jako vedoucí obchodu v  jedné pobočce „Habsburger-Wäscherei" (pozn.překl.: Habsburské prádelny) ve čtrnáctém vídeňském obvodu. Všechny vzletné plány Aloise Hölzela na to, jak si vybuduje kariéru, splaskly v době války jako bublina. V dětském věku s přidružil k Hitlerjugend (pozn.překl.: Hitlerově mládeži) a ani ne jako patnáctiletému výrostkovi mu vtiskli do ruky v posledních válečných dnech zbraň, aby spolu s ostatními nedospělými hochy zachraňoval v poslední chvíli Německo. Potom již nezbyl žádný čas na školu a studia a Alois, ač výborně technicky nadaný, se musel po smrti svých rodičů, kteří zemřeli koncem čtyřicátých let, snažit co nejdříve vydělávat.

Er machte eine Schlosserlehre und arbeitete sich mit verbissenem Abendstudium bis zum Werkmeister einer Maschinenfabrik empor. Maria Hölzel unterstützte ihn dabei.

Vyučil se zámečníkem a urputným večerním studiem se vypracoval až na místo mistra v jednom strojírenském podniku. Při tom jej Maria podporovala. 

Die Arbeit in der Wäscherei war für die schwangere Frau viel zu anstrengend, sie musste sie aufgeben. "In den ersten Monaten nahm ich vier Kilogramm ab, es ging mir wirklich schlecht." Maria und Alois Hölzel wohnten in einer etwa 70 Quadratmeter großen Mietwohnung in der Ziegelofengasse im 5. Bezirk. Dieser Bezirk - Margareten - umfasst eine Fläche von 203 Hektar, und zum damaligen Zeitpunkt war er mit nahezu 70.000 Bewohnern eines der dichtestbesiedelten Gebiete der Millionenstadt Wien.

Práce v prádelně byla pro těhotnou ženu příliš namáhavá, musela jí nechat. „V prvních měsících jsem zhubla čtyři kila, bylo mi opravdu špatně." Maria a Alois bydleli v nájemním bytě o velikosti zhruba 70m2 v Ziegelofengasse v pátém obvodu. Tento obvod - Margareten - se rozkládá na ploše 203 hektarů a v tehdejší době byl s téměř 70 000 obyvateli jednou z nejhustěji obydlených oblastí milionové Vídně.

Das Haus, in dem Alois und Maria Hölzel Mitte der 50er-Jahre wohnten, ist inzwischen längst abgerissen und durch ein neues und höheres ersetzt worden. "Wir hatten damals eine Küche, ein Schlafzimmer und zwei Kabinette. Es gab kein Bad in der Wohnung, aber mein Mann ließ eine Duschkabine neben der Küche installieren", sagte Maria Hölzel.

Dům, ve kterém Alois a Maria v padesátých letech bydleli, byl již zchátralý a na jeho místě dnes stojí dům nový a vyšší. „Měli jsme tehdy kuchyni, ložnici a dva pokoje. V tom bytě nebyla  koupelna, ale můj muž nechal vedle kuchyně nainstalovat sprchový kout.", řekla Maria Hölzel

Margareten war zu jener Zeit ein bürgerlicher Bezirk, der einerseits vom Gürtel, andererseits von der Wiedner Hauptstraße und der Wienzeile begrenzt wird.

Margareten byla toho času měšťanskou čtvrtí, která byla z jedné strany ohraničena ulicí Gürtel a z druhé strany ulicemi Wiedner Hauptstrasse a Wienzeile.

 Falco - Augen

Im September 1956 wurde Maria Hölzel mit einem Blutsturz in die Frauenklinik Gersthof eingeliefert. „Ich war im dritten Schwangerschaftsmonat, und es ging ganz schnell." Die Ärzte stellten fest, dass Maria Hölzel mit Zwillingen schwanger gewesen war. „Ich war natürlich sehr deprimiert. Ich hatte mich so auf das Kind gefreut, und dann auch noch Zwillinge. Ultraschall-Untersuchungen wie heute kannte man 1956 noch nicht, und am Anfang der Schwangerschaft wusste mein Arzt nicht, dass ich Zwillinge erwartete. Der Arzt in der Klinik riet Maria Hölzel allerdings, noch einen Tag zur Beobachtung im Krankenhaus zu bleiben.

V září 1956 byla Maria Hölzel s prudkým krvácením převezena na ženskou kliniku Gersthof. „Byla jsem v třetím měsíci těhotenství a šlo to velice rychle." Lékaři konstatovali, že Maria Hölzel čekala dvojčata. „Byla jsem samozřejmě velice deprimovaná. Tak jsem se těšila na děťátko a k tomu ještě dvojčata. Taková ultrazvuková vyšetření, jako jsou dnes, jsme v roce 1956 ještě neznali, a na začátku těhotenství můj lékař nevěděl, že čekám dvojčata." Lékař na klinice poradil Marii Hölzel, aby zůstala v nemocnici ještě jeden den na pozorování.

Am nächsten Tag wurde sie von einem anderen Artz untersucht, der sie danach beruhigte: „Ihrem Kind geht es gut, Frau Hölzel, man kann deutlich die Herztöne hören."

Příští den byla vyšetřena jiným lékařem, který ji potom uklidnil: „Vašemu dítěti se vede dobře, paní Hölzel, můžeme zřetelně slyšet jeho srdíčko."

 „Aber sagen Sie einmal...", Maria Hölzel war völlig konsterniert, „Sie müssen sich irren, ich habe mein Baby gestern verloren."

"Ale jděte..." Maria Hölzel byla v naprostém šoku, „Vy se určitě mýlíte, včera jsem své miminko potratila."

Und dann stellte sich heraus, dass es Drillinge gewesen waren, die sie erwartet hatte. Und ein Baby wuchs weiter in ihrem Leib.

A pak se ukázalo, že předtím čekala trojčata. A jedno miminko rostlo dál v jejím lůně.

„Für mich war es klar, dass ich alles tun würde, um dieses Kind zu behalten. In gewisser Weise wusste ich schon zu dem Zeitpunkt, dass ich kein Kind mehr haben wollte, außer diesem."

„Bylo jasné, že udělám všechno proto, abych to dítě udržela. V té chvíli jsem už stejně věděla, že už nechci mít žádné jiné dítě, jen tohle.

Die Ärzte warnten Maria Hölzel vor Komplikationen. Am 5. März 1957 sollte - nach Berechnung des Gynäkologen - das Baby zur Welt kommen. „Aber trotz aller Ruhe, die ich mir selbst auferlegte, schien es im November schon zu einer Frühgeburt zu kommen. Ich kam wieder ins Krankenhaus und musste tagelang völlig bewegungslos liegen."

Doktoři varovali Marii Hölzel před komplikacemi. Podle propočtu gynekologů mělo miminko přijít na svět 5. března 1957. „Ale přes veškerý klid, který jsem si sama sobě naordinovala, se už v listopadu zdálo, že dojde k předčasnému porodu. Šla jsem opět do nemocnice a musela po celé dny zcela nehnutě ležet." 

Für Maria Hölzel geschah ein kleines Wunder: „Ich bat die Ärzte, mir keine Spritzen zu geben. Ich wollte einfach der Natur ihren Lauf lassen. Und verblüffenderweise erlitten die Frauen in meinem Krankenzimmer, die eine Spritze bekommen hatten, eine Frühgeburt." Bei Maria Hölzel ging es bis zum 19. Fabruar gut. Es war ein Dienstag, es war fünf Grad kalt und ziemlich windig. „Um sieben Uhr früh gingen die Wehen los." Da man mit allerlei Problemen rechnete, wurde in der Klinik der Operationssaal für Maria Hölzel gerichtet. „Wir warten bis um dreizehn Uhr", sagte ihr der Arzt, „wenn es bis dahin nicht da ist, machen wir einen Kaiserschnitt."

U Marie Hölzel  se stal malý zázrak. „Prosila jsem lékaře, aby mi nedávali injekce. Chtěla jsem tomu prostě ponechat volný průběh. A ženy v mém pokoji, které také byly upoutány na lůžko kvůli krvácení a dostaly injekci, porodily předčasně." Marii Hölzel se dařilo až do 19. února dobře. Bylo to úterý, bylo 5 stupňů a dost větrno. „V 7 hodin ráno přišly porodní bolesti." Protože se počítalo s všelijakými problémy, byl na klinice pro Marii Hölzel připraven operační sál. „Počkáme do 13 hodin, když to do té doby nepřijde, provedeme císařský řez", řekll jí lékař.

Irgendwann im Laufe des Vormittags meinte Maria Hölzel zu ihrem Mann: «Wenn es ein Мädchen wird, dann soll es Brigitte heißen, und wenn es ein Junge wird, dann Johann." Es war ein Johann, der um 13.15 Uhr das Licht der Welt erblickte. „Er brüllte vom ersten Moment an sehr laut. Die Hebamme reichte mir das Kind min den worten: „Hier, Frau, da haben Sie Ihren Sängerknaben." Er war ein süßes Kind, sehr vital und ziemlich schwer, er wog 4,95 Kilo bei der Geburt und er war 54 Zentimeter groß." Am ersten Tag noch ließ Alois Hölzel im Krankenhaus ein Foto von seinem neugeborenen Jungen anfertigen. Nach den ganzen Aufregungen und Schrecken der letzten Monate waren sie auf ihr strammes Baby besonders stolz.

Někdy během dopoledne řekla Maria Hölzel svému muži: „Když to bude holčička, bude se jmenovat Brigitte, a když to bude chlapeček, tak Johann." Byl to Johann, který spatřil světlo světa v 13:15. „Od první chvíle křičel velice hlasitě. Porodní asistentka mi podala děťátko se slovy: "Tu máte, paní Hölzel, svého zpěváčka." Bylo to sladké děťátko, velmi vitální a dost těžké, po narození vážil 4,95 kilo a měřil 54 centimetrů." Hned první den nechal Alois Hölzel pořídit v porodnici fotky svého novorozeného syna. Po tom všem rozčilování a hrůzách, které prožili v uplynulých měsících, byli na své krásné děťátko obzvláštně pyšní.

 Falco - Augen

Viele Jahre später erzählte Maria Hölzel ihrem Sohn davon, dass er der einzige Überlebende von Drillingen war. „Und er sagte mir darauf: „Es ist merkwürdig, Mama, aber manchmal verspüre ich ein Gefühl, als ob die anderen bei mir wären, wie wenn noch einer da wäre, der mir hilft und sagt, dieses und jenes musst du so und so machen." Ich weiß nicht, ob er da wirklich ernst  gemeint hat, damals, aber ich denke schon, dass er so fühlt." Horst Bork, der, was die Karriere angeht, wahrscheindlich wichtigste Mensch im Leben von Hans Hölzel, sein langjähriger Manager und Geschäftspartner, merkte auch immer wieder diese Zerrisenheit in FALCO: „Er sagte manchmal, er würde die beiden anderen um sich herum spüren. Es ist ganz merkwürdig, es war bei ihm manchmal wie eine Manie - „mit mir hatte keiner gerechnet! Ich war für die anderen nicht da! Ich war nicht geplant". „Besonders nach den großen Erfolgen in den USA beobachtete Bork dieses seltsame Verhalten: «Еr sagte damals in Los Angeles: „Einer, den keiner vorhergesehen hatte, macht so eine Karriere." Der einzige Überlebende von Drillingen zu sein hat ihn ein ganzes Leben lang beschäftigt."

O mnoho let později vyprávěla Maria Hölzel svému synovi o tom, že přežil jako jediný z trojčat. "A on mi na to řekl: "Je zvláštní, mami, že mám někdy pocit, jako by tu u mě byli ještě  ti ostatní, jako by tu byl někdo, kdo mi pomáhá a říká: "Toto musíš udělat tak a tamto zase onak." Nevím, jestli to myslel opravdu vážně, ale už věřím, že to tak cítí." Horst Bork, ten co se týká kariéry, opravdu nejdůležitější člověk v životě Hanse Hölzela, jeho dlouholetý manager a obchodní partner, si také stále více všímal této FALCOVY rozervanosti: "Říkal někdy, že také jakoby cítí ty druhé dva kolem sebe. Je velice zvláštní, bylo to u něj mnohdy jako mánie - "se mnou nikdo nepočítal! Pro ty ostatní jsem tu nebyl. Nebyl jsem naplánován". Obzvláště po velkém úspěchu v USA pozoroval Bork toto zvláštní chování: "Kdysi v Los Angeles řekl: "Někdo, kdo nebyl nikým předpovězen, takhle dělá svoji kariéru." Ten jediný, který přežil z trojčat, jej tím celý život zaměstnával."

Překlad do češtiny/Übersetzung ins Tschechische: Dagmara/Falco1957

Asistence při práci s nahrávkou/Technische Assistenz: Lucinka/Lucy_cz

Zdroj/Quelle:

http://www.audiobooks.at/Falco_-_Die_Biografie.id.20541.htm

http://www.audiobooks.at/cache/radioropa/Falco.mp3

  Falco

 


Tak co, líbilo? No, mi teda ano. Ale co se mi nelíbí, to je, když někdo dělá místo překladů pamflety, a ještě si nechá říkat "Největší poeta z Universu". Přečtěte si jeho výtvor:

http://www.falcowonderful.estranky.cz/clanky/falcuv-zivot/tehotenstvi-marie-holzel_-ze-zivota-rodicu

A aby náhodou nedošlo k omylu, není to něco jiného. Je to taky - mno, jak to nazvat... překlad? Asi bych spíš řekla "parodie překladu...". A ten, co to překládal, je již několik let studentem germanistiky na jisté universitě. Mno, to nám teda rostou odborníci!!!  

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět:

Nová stránka 1