NOVÝ BLOG O FALCOVI –

NOVÝ BLOG O FALCOVI - Největší česká neoficiální stránka a báze dat a informací o nejslavnějším rakouském zpěváku FALCOVI (určeno pro prohlížeč Mozila Firefox)

 http://www.falco-de-groove.de  http://www.falco-fr.com/  http://www.falco.at  http://www.falcofanclub-berlin.de  http://www.falco.de.gg /  http://www.falcollection.at  http://www.falcoderfilm.de/  http://www.conny.at/ http://www.falcoworld.net/
 http://www.falco-forum.de.gg/ http://www.falco4ever.de/ 
http://www.falco-alive.ch/ 
http://falcorussia.ru/ 
http://too-emotional.de/
http://falco.zanzaa.at/

 http://www.razyboard.com/system/morethread-a-brand-new-fan-falcofans-354773-1126097-0.html  http://www.best-of-80s.de/80er-80s-deutsch-german/2359-falco-jeanny-part-3-a.html

FALCO IST NIE GESTORBEN, ER LEBT WEITER IN UNSEREN HERZEN.

FALCO INTERNATIONAL AIRPORT
ROCK AND ROLL HALL OF FAME ROCK AND ROLL HALL OF FAME

Ahoj, Falco-fanoušci a čtenáři blogu ! Blog o Falcovi je momentálně v rekonstrukci a je doplňován formou archívu. V této liště se dozvíte o nových článcích, kam, tedy do které rubriky byly jednotlivé články doplněny. Momentálně na programu: Falco restaurant v New Yorku a Práter - Falcova figurina. Na návštěvu vás zve Webmasterin Dagmara/Falco1957

Moje první návštěva vídeňského Ústředního hřbitova, aneb rande s cizincem u Falcova hrobu, Part 2

Datum: 27. 10. 2008 11.30 | Autor: Falco1957 | 1709× | Kategorie: WIENER TAGEBUCH I | Komentáře: 0

 


VideoPlaylist
I made this video playlist at myflashfetish.com

Připravila jsem pro vás alespoň několik záběrů z vídeňského Ústředního hřbitova. Přidám sem ještě další Playlist, našla jsem ještě další krásná videa, která nemohu opomenout. Podívejte se na ně, v klidu, až nebudete nikým rušeni. Toto je posvátné, je to nejen památka mrtvých, ale také překrásný pohled do světa těch, kteří nás již opustili. A já dále budu pokračovat ve svém smutném příběhu, který ale nakonec dopadl velice krásně.


 

Když jsem konečně dojela k Zentralfriedhofu, bylo již tři čtvrtě na pět. A já první, co jsem uviděla, byla tabulka na bráně, na níž byla vypsaná zavírací hodina toho hřbitova - 17.00 hod. Ach bože, jdu pozdě, napadlo mě, ale nevzdala jsem to. Být ve Vídni a navštívit Falcův hrob až druhý den své návštěvy!? Ne! Tohle zvládnu ještě dneska.  Tma mi na překážku není a mrtvých se nebojím, ti neublíží...

Honem jsem utíkala k jednomu stánku s květinami, kde teprve začali sklízet zboží, a začala jsem vybírat kytici. Květinářky byly ochotné a nabalily mi takový zázrak, že jsem zůstala zírat. Kytici z 30 překrásných plných temně rudých růží, zabalených v černé parádní manžetě. A k tomu ještě velký věnec ze smrkových větviček, v němž byly oranžové a bílé květiny. Vydaný obnos ve výši 1500 korun - kdybych to tedy na ty koruny přepočítala -  jsem naprosto nevnímala. Ty květiny byly překrásné a byly důstojným darem pro zpěváka. A pro Hanse přece musí být vše to nejlepší...

Rozběhla jsem se k bráně, urychleně jsem načerpala od Pfortnera - neboli vrátného - info, kudy se mám vydat, také informaci o tom, kudy se mám pak dostat ze hřbitova, kdybych zmeškala návrat a byla již zavřená hlavní brána, a rozběhla jsem se dovnitř. Chvíli rovně, za hlavní kaplí doleva, jak řekl...

Prvních pár uliček mezi hroby jsem proběhla s údivem, cedulka s nápisem "Gruppe 40" nikde... Po absolvování další odbočky a několika řad hrobů jsem již zneklidněla. Ach bože, byla jsem s mrtvými, ti mi cestu ukázat neuměli. A můj Hansi nikde! A začalo se stmívat...

Po další půlhodině zoufalého hledání jsem se už rozplakala: "Hansi, prosím, ozvi se! Kde jsi?! Přece blízko mě! Tak sakryš kde?! Jsi tu, jsi u mne tak blízko, a já tě v srdci vidím, ale cestu k tobě neznám... netrefím...!!!"

Byla jsem bezmocná a vystrašená, ruce plné květin, již popíchané od toho jehličí, od úst jsem co pět minut odhazovala nedopalek nedokouřené cigarety. A plakala jsem na plné kolo. Sama, bez pomoci, ztracená v cizím městě na cizím sešeřelém hřbitově...

Najednou jsem za sebou uslyšela motor auta, to auto zpomalilo a jelo vedle mě. A pak úplně zastavilo a ten řidič se mne německy zeptal: "Nehledáte náhodou Falcův hrob?" Takových, jako jsem já, tam asi při svých častých návštěvách Falcova hrobu potkal už více.

Zůstala jsem chvíli na něj překvapeně zírat, pak jsem mu zmateně začala vysvětlovat, že jsem fanynka z Tschechien...

Pozval mne k sobě do luxusního světlešedého bouráku s nabídkou, že mě k tomu hrobu zaveze. A když jsem se zdráhala nastoupit do cizího auta k neznámému muži, neurazil se. Jen klidně nasedl, jel kousíček přede mnou a bezpečně mě navigoval. A už po několika minutách jsme stáli u toho hrobu. A ten hrob vypadal v té tmě asi takto:

Tento záběr není můj, vypůjčila jsem si jej od kolegy- webmastera Rica Büttnera. Je focený ve stejné době. Záběry, které já tenkrát nafotila při posledních červáncích nad obzorem,... nepovedly se, bohužel. Zde se vystavovat nedají. Dobře dopadly až záběry z dalších dnů. Ale ty vám dám až v dalším článku.

 


A ten muž, co mi tak pomohl? Kdo to byl? Vynikající chlap. Pomohl mi a dostal mě z deprese, stáli jsme tam u toho hrobu skoro v noci a povídali si o Hansovi. Je to webmaster jedné vídeňské Falco-stránky. Pak mě pozval na rande. Projeli jsme celou Vídeň, ukázal mi všechna ta Falco-místa, jejichž návštěvu jsem měla absolvovat v příštích dnech, utřídil mi myšlenky, uklidnil mě, vlastně mi udělal plán na tu Vídeň. A po té projížďce mě pozval na kafe a ještě jsme si povídali. Poté mě vysadil u vídeňské Falco-diskotéky Disco U4 na Schönbrunner Straße, když jsem si mu postěžovala, že nemám tušení, kde se ta diskotéka nachází a já tam plánuju další den návštěvu.

 

TO BYL, PANEČKU,  FALCOMAN !!!  Ne jako ti naši pubertální hoši ze stránky Falcowonderful, kteří mě nechali v kaši, i když ve stejné době v té Vídni byli taky. A jen tak mimochodem, na ten vídeňský hřbitov ani nedošli... No, Rakušáci jsou jiní, než naši muži. A tenhle muž byl nejen hodný a vlídný, ale i velice sympatický.

 

Nevěříte? Že je tohle pohádka? Ne, není. Opravdu ne. Ještě si s ním občas píšu. A v srdci mám tichý a hebký zážitek. Byl tam se mnou někdo, kdo pomohl v té pravé chvíli. A nebyli jsme tam sami, byl tam s námi toho teplého únorového večera ještě někdo. Hádejte kdo...

 

Byl to Falco...

Sám mistr jako by nám tichounce zpíval do uší své krásné písně, jako by u nás seděl na té lavičce před hrobem a kouřil s námi svou cigaretku...

Takhle hebké a krásné vzpomínky já mám z toho cintorína... A už vím jedno: smrti a mrtvých se není třeba bát, nikomu neublíží, ani když jste na hřbitově v noci. Není to smrt, co je na světě to zlé a nepříjemné a z čeho máme někdy strach. Je to v živých lidech. Jak si pomáhají a jak jsou k sobě hodní. Anebo jak také někdy dokážou podrazit, vykašlat se na vás, pak ještě na svou pochybnou omluvu vystavit na svých stránkách výňatky z mé korespondence, které naprosto matou a zavádějí a nejsou ani slušné ke zveřejnění.


 

 

 


Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět:

Nová stránka 1