NOVÝ BLOG O FALCOVI –

NOVÝ BLOG O FALCOVI - Největší česká neoficiální stránka a báze dat a informací o nejslavnějším rakouském zpěváku FALCOVI (určeno pro prohlížeč Mozila Firefox)

 http://www.falco-de-groove.de  http://www.falco-fr.com/  http://www.falco.at  http://www.falcofanclub-berlin.de  http://www.falco.de.gg /  http://www.falcollection.at  http://www.falcoderfilm.de/  http://www.conny.at/ http://www.falcoworld.net/
 http://www.falco-forum.de.gg/ http://www.falco4ever.de/ 
http://www.falco-alive.ch/ 
http://falcorussia.ru/ 
http://too-emotional.de/
http://falco.zanzaa.at/

 http://www.razyboard.com/system/morethread-a-brand-new-fan-falcofans-354773-1126097-0.html  http://www.best-of-80s.de/80er-80s-deutsch-german/2359-falco-jeanny-part-3-a.html

FALCO IST NIE GESTORBEN, ER LEBT WEITER IN UNSEREN HERZEN.

FALCO INTERNATIONAL AIRPORT
ROCK AND ROLL HALL OF FAME ROCK AND ROLL HALL OF FAME

Ahoj, Falco-fanoušci a čtenáři blogu ! Blog o Falcovi je momentálně v rekonstrukci a je doplňován formou archívu. V této liště se dozvíte o nových článcích, kam, tedy do které rubriky byly jednotlivé články doplněny. Momentálně na programu: Falco restaurant v New Yorku a Práter - Falcova figurina. Na návštěvu vás zve Webmasterin Dagmara/Falco1957

Moje první návštěva vídeňského Ústředního hřbitova, aneb rande s cizincem u Falcova hrobu, Part 1

Datum: 23. 10. 2008 15.20 | Autor: Falco1957 | 1242× | Kategorie: WIENER TAGEBUCH I | Komentáře: 0

Tady je video, na němž uvidíte Naschmarkt v každodenním provozu. Možná, že jsem přidala příliš mnoho snímků, vyberte si sami, máte z čeho. A já pak budu vyprávět dál.


VideoPlaylist
I made this video playlist at myflashfetish.com

 


 

Vraťme se ještě k mému odjezdu:

Když jsem vyjížděla do Vídně, materiálů o Vídni jsem moc neměla, jen své dlouholeté znalosti o životě Falca, a ty jsem měla ještě neutříděné. Program vídeňských akcí k uctění výročí zpěváka Falca také nebyl na netu pořádně oznámen. Do Vídně zase tak často nejezdím a cestovatel nejsem příliš dobrý. A na přípravu cesty čas opravdu nebyl, pořád jsem byla v práci.  A já se vypravovala na svoji první skutečnou návštěvu Falca zcela zmatečně a překotně. Nevěděla jsem co dělat, jak si udělat tak zvaný Fahrplan, zda se tam v té Vídni vůbec vyznám. Finanční obnos, který jsem potřebovala k návštěvě Vídně, jsem od banky dostala na poslední chvíli (výpovědní lhůta úspor je nesnesitelně dlouhá). Zaměstnavatel mě do poslední chvíle dusil dvanáctihodinovými směnami, při nichž jsem stihla onemocnět dost silnou horečkou a příslib podpisu mé dovolenky jsem si musela doslova vybrečet a vyvzdorovat. Bylo hodně nemocenských, potřebovali mě  v práci. Kluci, zkušenější v návštěvách Vídně, s nimiž jsem tu cestu plánovala a na něž jsem se spoléhala, že mne v té Vídni doprovodí, se na mě vykašlali. Doslova přede mnou zatajili svoji návštěvu Vídně, která byla ve stejných dnech. Zůstala jsem na to sama. A vyjížděla jsem do města vzdáleného pouhých několik hodin cesty od mé rodné Ostravy nemocná, vyčerpaná a vyděšená. Nevěděla jsem, zda se vůbec v té Vídni se svými znalostmi němčiny domluvím, zda vůbec najdu hotel, v němž jsem již tři měsíce měla rezervované ubytování. A to nejhorší -  den před odjezdem jsem se dozvěděla, že lístky na výroční vzpomínkovou oslavu Nachtflug 2008 ve slavné vídeňské Disco U4 jsou vyprodané, protože se pro nás Čechy dají koupit jen na netu. 

Nicméně - byla jsem odhodlaná udělat vše pro to, abych v té Vídni zvládla co nejvíc událostí. Protože tato cesta byla má životní a já své zážitky nehodlala vzdát za žádnou cenu.

 

 

Můj první den ve Vídni, 5.2.2008, dopadl jaksi úplně jinak, než to mělo být a byl to teda opravdu sešup. Čekala bych cokoli jiného, jen ne vývoj tak, jak se to pak odehrálo. Věru zvláštní, ale Falco opravdu žije. Je tu někde u nás a hlídá takové pomatence, jako jsem já. A mne opravdu tedy ohlídal. A výborně ohlídal.

 

 

Má první návštěva Falcova rodiště


Po místech kolem zastávky Kettenbrückegasse jsem chodila jako bezhlavá, Falcovy schody jsem prostě nenašla přesto, že jsem dvakrát po nich vystoupala a tamější rodáci mi neuměli poradit. Jen jedna stará paní mi ukázala, kudy se dostanu do Ziegeloffenfasse, pamatovala se ještě na Falcovu maminku Marii Hölzel, která tam měla kdysi svůj Milchgeschäft, tj, malou mlékárnu. Ale bylo už pozdě a já chtěla jet ještě na hřbitov za Hansem. A tak jsem se z těch míst jaksi vyplantala, aniž bych do té uličky zašla dojela jsem zpátky do města, sedla u Westbahnhofu na tramvaj a jela na Zentralfriedhof, vídeňský ústřední hřbitov, kde odpočívá náš nejmilejší.


Cestou jsem ještě zašla koupit kytku, jakýsi nevzhledný pukét žlutočervených tuliápánů Hansovi na hrob. A při té jízdě tramvají, která trvala nesnesitelných 50 minut, jsem měla myšlenky opravdu nevábné. Budu plakat, bože, jak já tohle vydržím. Jak snesu pomyšlení, že ten muž, který je mi tak drahý, už není? Budu tam klečet u jeho hrobu a bude se mi chtít za ním... Tak moc jsem v tu chvíli vedle sebe potřebovala Falkenfluga a Heldena, dva mladé kluky a mé bývalé kamarády, kteří by mě povzbudili, s nimiž jsem si tu návštěvu více než půl roku plánovala a kteří tu teď nebyli. Zradili, nechali mě v tom samotnou a já si v těch chvílích opravdu nebyla jistá, zda tohle sama zvládnu. Ano, takhle jsem uvažovala a bylo mi nanic. Moje duše byla černá a prázdná, stejně jako tento článek, bez obrázků tady. A to jsem ještě netušila, co mě na tom Ústředním hřbitově čeká...


Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět:

Nová stránka 1